Provedení Kódy pro názvy jazyků – Část 1: Dvoupísmenný kód (2003)

linda — Tue, 15 Sep 2015 18:47:16 +0000

Hlavní název:

Kódy pro názvy jazyků – Část 1: Dvoupísmenný kód

Rok vydání:

2003

Autor:

International Organization for Standardization

International Organization for Standardization. Technical committee 37 Terminology and other language and content resources. Subcommittee 2 Terminographical and lexicographical working methods

Český normalizační institut

Vlková, Věra

Bibliografický záznam (podle ČSN ISO 690):

ČSN ISO 639-1:2002. Kódy pro názvy jazyků – Část 1: Dvoupísmenný kód. Praha: Český normalizační institut, 2003-10-01. 39 s. Připravila ISO/TC 37/SC 2 (Terminographical and lexicographical working methods). Zpracovatel Věra Vlková. Třídící znak 01 0182. Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 639-1:2002.

Poznámka:

AB (ISO, EB-překlad a doplňky): Český překlad mezinárodní normy ISO 639-1. --- Popisovaná mezinárodní norma nahradila předcházející normu ISO 639:1988 (v té době ještě neměla dílčí části, poprvé byla samostatně publikována až norma ISO 639-2 v roce 1998). --- Dílčí norma ISO 639-1 a její český překlad ČSN ISO 639-1) stanovuje dvoupísmenné kódy pro jména jazyků (tzv. identifikátory jazyka). Dvoupísmenné identifikátory byly v normě ISO 639-1 zpracovány zejména pro využití v oblasti terminologie, lexikografie a lingvistiky, lze je však použít pro jakékoliv jiné aplikace, které vyžadují vyjádření jazyka v dvoupísmenné kódované podobě, zejména pak v počítačových systémech. (Norma ISO 639-2 zahrnuje všechny jazyky obsažené v ISO 639-1 a navíc všechny další jazyky a jazykové skupiny, které mohou být kódovány pro speciální účely, je-li třeba větší specifičnosti v kódování). Jazyky uvedené v ISO 639-1 jsou fakticky podsouborem jazyků uvedených v ISO 639-2. Každý prvek kódu jazyka ve dvoupísmenném kódu má odpovídající prvek kódu jazyka v třípísmenném kódu, nikoliv však bezpodmínečně naopak. Dvoupísmenný kód byl vypracován pro praktické využití pro většinu hlavních světových jazyků, které jsou nejen nejčastěji zastoupeny v souhrnu světové literatury, ale obsahují také významné množství speciálních jazyků a terminologickou slovní zásobu. Další identifikátory jazyků se tvoří tehdy, když se prokáže existence významného dokumentačního korpusu psaného ve speciálním jazyce a existence terminologické slovní zásoby. Jazyky určené výlučně pro strojové použití, jako jsou počítačové programovací jazyky, nejsou do těchto kódů zahrnuty. --- Norma ČSN ISO 639-1:2002 uvádí v hlavní řadě (v tabulkové formě) jazyky v abecední uspořádanosti podle české varianty jejich jména, připojena je varianta anglická, francouzská a varianta původního domácího jména a na konci dvoupísmenný identifikátor/kód (například: fríština – Frisian – frison – frysk - fy). Hlavní řada je doplněna uspořádaností podle francouzské varianty jména, podle původního domácího jména a podle dvoupísmenného identifikátoru.

Dostupnost:

Ve: Knih. T. G. Masaryka, Jinonice, Praha (ABD107) – sign IN-236/1; NK ČR - Knihovnický institut, Praha (ABA003) -- sign. Kk 34.943.

Vztahuje se k vyjádření:

Vyjádření Kódy pro názvy jazyků – Část 1: Dvoupísmenný kód (2003)

Číst dál Vyjádření Kódy pro názvy jazyků – Část 1: Dvoupísmenný kód (2003)

Znalostní báze pro obor organizace informací a znalostí - Vlková, Věra

Provedení Kódy pro názvy jazyků – Část 1: Dvoupísmenný kód (2003)

Vyjádření Kódy pro názvy jazyků – Část 1: Dvoupísmenný kód (2003)